Budeme se nyní zabývat výhradně SSD disky, tedy moderními úložišti bez pohyblivých částí, která dnes najdeme v noteboocích, stolních počítačích i herních konzolích. Chovají se úplně jinak než staré mechanické disky a právě jejich vnitřní fungování je důvodem, proč výkon prudce klesá, když se zaplní.
Na rozdíl od běžného úložiště, kde lze data jednoduše přepsat, má paměť v SSD jednu zásadní vlastnost: už zapsaná data nelze přepsat přímo. Pokud chce disk uložit něco nového na místo, které už obsahuje stará data, musí nejdřív tato data přesunout jinam, celý blok paměti vymazat a teprve potom do něj zapsat nové informace. Když je disk z větší části prázdný, má k dispozici spoustu volných míst, kam může zapisovat bez zdržování. Jakmile se ale zaplní, každá nová operace vyžaduje tento zdlouhavý proces přesouvání a mazání.
Tento jev má přímý dopad na rychlost. Při prázdném disku znamená zápis jednoho gigabajtu zhruba jeden gigabajt práce. Když je disk z osmdesáti nebo devadesáti procent zaplněný, může totéž uložení vyžadovat přesun několikanásobku dat uvnitř disku. Řadič SSD musí neustále kopírovat, mazat a znovu zapisovat, takže skutečný výkon, který vidí uživatel, dramaticky klesá. Není neobvyklé, že téměř plný SSD je při zápisu i desetkrát pomalejší než stejný disk s dostatkem volného místa.
Zpomalení se ale netýká jen ukládání nových souborů. I pouhé čtení dat je na zaplněném SSD pomalejší. Důvodem je způsob, jakým jsou soubory uvnitř disku rozloženy. Když má disk dostatek prostoru, nové soubory se ukládají do velkých souvislých oblastí paměti. Při zaplněném disku už taková souvislá místa neexistují, takže se data jednoho souboru rozptýlí po mnoha malých částech po celém úložišti. SSD je pak musí při čtení složit z mnoha míst, což zvyšuje počet operací a prodlužuje odezvu.
Do toho se přidává další faktor: plný SSD si neustále „uklízí“. Aby si připravil prostor pro budoucí zápisy, přesouvá a maže stará data na pozadí, i když uživatel jen otevírá soubory nebo spouští programy. Tyto vnitřní operace soutěží o výkon s běžným čtením, a výsledkem je další zpomalení.
Moderní SSD navíc používají část své paměti jako velmi rychlou vyrovnávací oblast, která zrychluje práci s daty. Tato rychlá paměť se ale zmenšuje s tím, jak se disk zaplňuje. U téměř plného disku prakticky zmizí a SSD je nuceno pracovat přímo s pomalejší pamětí, což se projeví jak při zápisu, tak při čtení.
Z toho všeho plyne jednoduchý závěr: volné místo na SSD není zbytečné. Slouží jako pracovní prostor, díky kterému může disk přesouvat data, mazat bloky a udržovat si vysoký výkon. Když je disk zaplněný až po okraj, tuto možnost ztratí a začne se „dusit“ vlastními interními operacemi.
Proto se obecně doporučuje nechávat na SSD alespoň 15 až 30 procent kapacity volné podle způsobu použití. Nejde o rezervu pro budoucí soubory, ale o prostor, který disk potřebuje k tomu, aby mohl rychle fungovat. Často tak platí, že nejjednodušší způsob, jak zrychlit pomalý disk, je prosté uvolnění místa.